Sinclair Maniac Blog

Vytahuji ze šuplíku již trochu omšelý článek, který je ale zatím stále aktuální.

4.2.2018

Tak a je to tu. Konečně jsem se i já rozkýval a dal se do stavby 3D tiskárny. Vedlo mě k tomu několik důvodů, které zde blíže rozeberu.

Inspirace

Zaprvé mi někdy v dubnu 2017 napsal velký 3D tiskař a milovník trabošů Laďa Vaníček podivnou zprávu v Messengeru: "Tak jsme se zilogem postavily klaunovi rebela...". Trošku jsem tápal, neb mi hned nedošlo o jakém klaunovi je řeč. A jakého rebela??? Asi jsem lehce natvrdlý. Jasně! Laďa myslel toho Klauna, alias Pavla Havajíka, který na Bytefestu pravidelně vystavuje své šachové počítače a už o nich měl i přednášku. Pavel je mimo jiné i velký kouzelník, masér a všeuměl a má na blogu pěkné věci. Tady jsem měl jasno. Akorát s tím rebelem mi to trvalo trochu déle. Laďa mi napověděl fotkami 3D tiskárny Rebel II. Pak mi ještě ukázal, co pěkného na ní Klaun už vytiskl. Tak to už jsem byl pěkně nalomený.

Továrna na hračky

Zadruhé jsem koncem listopadu 2017 navštívil v Praze-Holešovicích v jednom dni výstavu Game On o historii videoher a následně se účastnil komentované prohlídky továrny na 3D tiskárny Průša Research s.r.o. Tak to už mě inspirovalo totálně. Vidět všechny ty samohybné automaty jak v řadách vedle sebe tisknou díly pro své bratříčky, to byla opravdu impozantní podívaná. Okamžitě se mi vybavila továrna na hračky v alpském městečku Valadilene ze známé trilogie adventur Syberia, kde mladá právnička Kate Walker odhaluje tajemný příběh geniálního konstruktéra automatů Hanse Voralberga. A kde se to důmyslnými mechanismy jen hemží.

Také u Průši je na co koukat. V několikapatrové budově plné 3D tiskáren to žije. A vývoj se nezastavuje. Pořád je co vylepšovat a zdokonalovat. Aktuální model tiskárny MK3 disponuje mnoha vychytávkami, které tiskařům usnadňují práci a také pomáhají šetřit tiskový materiál - filament. Neboť elektronika této tiskárny obsahuje funkce pro obnovení tisku při výpadcích napájení, pokud dochází filament, atd.

V místnosti, která sousedí s kanceláří Josefa Průši jsem koukal na pestrobarevnou výstavku vytisklých modelů. Zaujal mě asi dvoumetrový šedivý robot, busta egyptské královny Nefertiti a také pod stropem zavěšený velký (a prý funkční) model letadla vytištěný kvůli váze pouze z jedné tenké průsvitné vrstvy světlého plastu. Všechny velké modely vznikají tak, že se slepují z menších částí, které se postupně vytisknou a nakonec poskládají a slepí do výsledného modelu. Jako lepidlo se obvykle používá plast použitého filamentu rozpuštěný v acetonu.

V továrně je i několik automatizovaných linek na výrobu filamentu. Takže podobně jako si Elon Musk vyrábí akumulátory do svých elektromobilů Tesla, tak si Průša začal už vyrábět i filament do svých 3D tiskáren. Vývojáři a testeři si zde také tisknou díly např. pro přípravky na testování elektronik tiskáren, automatizované střihání řemenů k pojezdům, atd. Viz např. fotky v článku o nové dílně Průša Lab.

Průšovy tiskárny jsou určeny hlavně pro jednotlivce, kteří nechtějí ztrácet čas sháněním dílů a chtějí mít k 3D tiskárně bohatou podporu a možnosti upgradu. U Průši mají toto hodně vypilované v mnoha jazycích. Každý rok se objevují nové modely s novými vlastnostmi a upgradovanou výbavou. Proto se jejich tiskárny dobře prodávají po celém světě a z původně malé firmy o 3 lidech v roce 2012 se za pár let rozrostli na fabriku s více než 200 zaměstnanci. Trochu odrazující je ovšem pořizovací cena jejich tiskáren, která je zhruba dvojnásobná (čili od 16 tisíc) než např. u toho Rebela z posháněných dílů, kterého si právě stavím (vychází mi to asi do deseti tisíc, ale někteří, co šetří a vše si řežou, vrtají a shánějí z popelnic, to prý dali dohromady i za 3 tisíce - tedy i Klaun, jenže on je navíc i kouzelník).

Krupkaj taky staví (aktualizováno 12.1.2019)

Zatřetí jsem zjistil, že Honza Křupka z našeho Atariklubu také staví 3D tiskárnu. Už asi 3 roky... Nemá na to prý doma místo. A pořád mu ještě něco chybí. A Robert před Vánocemi 2017 oznámil, že bude kupovat taky jednu levnou z Číny. Později ji donesl v krabici ukázat do klubu. A ještě později ji začal společně s Honzou stavět. A před Silvestrem 2018 na SILKu se tiskárna s pomocí Ctirada konečně oživila a začali jsme na ní tisknout první krabičky a krytky na joystickové konektory.

Jdu do toho!

Takže jsem se rozhodl, že si tedy taky postavím Rebela! Neboť taková 3D tiskárna je velice užitečná věc. Nejen, že se s ní dají tisknout náhradní díly do rozbitých domácích spotřebičů, madla skříněk u kuchyňské linky, misky do mixéru, kryt varné konvice, držák venkovního teploměru a další praktické věci do domácnosti. Ale hlavně věci důležité pro retromaniaka, který se baví opravami historických počítačů. Takže různé krytky na konektory, krabičky na hardware, joysticky, pájecí držáky a další užitečné věci.

Mě teda, jako obvykle u všeho, co jsem ještě nedělal, zajímá hlavně samotná stavba 3D tiskárny. Pro mě je vždycky více přitažlivá cesta než samotný cíl. Proto se mi bohužel doma hromadí materiál na nedokončené projekty. Tak snad toto nebude další takový případ. Zatím se to pomalu posouvá ke zdárnému konci. Ale fakt pomalu...

Stavba 3D tiskárny Rebel II

Takže Rebel II. Jde o klasickou reprapovou 3D tiskárnu s poměrně robustním rámem z hliníkových profilů 30x30mm. Plastové díly pro tento typ tiskáren se kompletně tisknou na jiné 3D tiskárně. Takže se stačí domluvit s někým, kdo už tiskárnu vlastní, inspirovat ho patřičným obnosem, a do měsíce jsou díly doma. Tak jsem se dal do řeči s Klaunem a po pár konverzacích se uvolil, že by mi díly na svém stroji vytiskl. A to bylo před Vánocemi. Předtím jsem už objednal z Číny některé mechanické díly a elektroniku. Jelikož je obvyklé, že balíčky z Číny jdou do Česka měsíc a více, tak měl Klaun na tisk dílů spoustu času. Přesto mi tento borec díly dodal hned na Nový rok. Za což mu zde znovu moc děkuju.

Mohl jsem se s nimi zatím pořádně seznámit. No, koukal jsem na to jako na mimozemské artefakty. Musela s tím být dost fuška. Díly tiskl z dnes populárního materiálu PETG (polyetylén), který je pevný a trvanlivý (o čemž svědčí ostrovy z PETek uprostřed oceánu). Měl prý trochu problémy s tryskou, která mu z materiálu tisknutého modelu tahala tenká vlákna. Po výměně trysky už to bylo OK.

Předpokládal jsem, že začnu na tiskárně pracovat až nejdříve během ledna. Což se také stalo. Nakoupil jsem zatím věci jako hliníkové profily, zdroj, hotend pro extruder (u těchto slov jsem se musel učit jejich význam).

Nejvíc práce mi nakonec paradoxně dalo sehnat spojovací materiál. Ten nemám všechen ještě doteď. Zjistil jsem, že šrouby M3 jsou nedostatkové zboží. A pokud člověk chce M3 s nízkou válcovou hlavou na inbus, tak to je úplná podpultovka. Nějaké mají v Hornbachu, ale jen v nerezu, balené po 10 ks. Zřejmě 3D tiskaři vykoupili všechny šrouby na trhu a pomoz si jak můžeš. Myslel jsem, že ve větším okresním městě s mnoha železářstvími nebude s tímto problém. Jenže jsem nakonec začal zjišťovat, že všechna známá železářství v Olomouci jaksi zrovna buď právě zanikla nebo se chystají končit a doprodávají své zásoby. Takže mi zbyla možnost buď objednat šrouby někde na webu z druhého konce republiky s mastným poštovným a balným nebo koupit sice delší, ale s vyhovujícím průměrem a hlavou a pak je zkrátit na požadovanou délku pilkou na železo. Zatím jsem zůstal u té druhé možnosti. Budu to mít v nerezu z Hornbachu. Ať žije moderní doba, která nepřeje bastlířům.

Postupně mi ještě stále z Číny přicházejí některé komponenty a u některých mám obavy, jestli vůbec dojdou (pozn. - už naštěstí všechny došly). Jelikož jsou to již téměř 2 měsíce od jejich objednání. První mi ještě před Vánocemi přišla vyhřívaná podložka (heatbed). Ovšem balík, ve kterém byla vhozena, vypadal jako by na něj šlápl slon. A podložka podle toho taky vypadala. Celá ohnutá a rohy okousané. No, nestála zas tak moc, tak jsem se s Číňanem dohodl na vrácení části platby. Podložka se dala jakžtakž vyrovnat, ale ty sražené rohy brání spolehlivému uchycení pomocí šroubů ke stolku pojezdu. Tak jsem si nakonec koupil jinou tady v Česku od jednoho člověka, co ji měl navíc.

Pak mi přišly lineární ložiska. Tak jsem je pracně nasunul do plastových dílů a vyzkoušel na tyčích pojezdů. No, některá pěkně drhnou, chybí v nich kulička nebo mají volné vnitřní plastové lůžko. Takže se v nich vodící tyč viklá do stran. Postupně jsem je prohodil s ložisky pro osu Z. Což je doporučováno v návodu ke stavbě. Jelikož pojezd osy Z se posouvá jen pomalu a tak nekvalitní ložiska zas tak nevadí. Nicméně jsem objednal nějaká další v českém obchodě a pak ty špatná vyměním. Jelikož ložiska jsou základ. Na nich závisí přesnost tisku i hlučnost celé tiskárny.

Po doporučení zkušených tiskařů jsem upravil modul elektroniky RAMPS v1.4. Posiloval jsem přívodní spoje, měnil pojistky, tranzistory a svorkovnice. Původní čínská elektronika není dostatečně dimenzovaná pro vyhřívanou podložku. Vratné pojistky, které jedou na hraně a občas vypínají, je nutné nahradit standardními pojistkami na větší proud (u Rebela se používají 10A a 15A). Něco měli v gme.cz a něco v ezk.cz.

Taky tranzistor pro spínání vyhřívané podložky je třeba vyměnit za jiný s menším vnitřním odporem. Jelikž použitý čínský by se brzy upekl a vlastním žárem by se odpájel a vypadl z desky. Jak se to už stalo některým, kteří si s úpravou elektroniky nelámali hlavu. Já vyměnil pro jistotu i tranzistor pro hotend (topné tělísko pro tavení filamentu).

Další fotky úpravy elektroniky - viz fotogalerie.

Pokračování snad příště...